Proč Denostupňová Metoda?

Denostupňová metoda je pod palbou kritiky firem, které zde již desítky let prodávají rozdělovače topných nákladů na radiátory. Ptáte se proč? Důvod je jednoduchý. V minulém roce byla naší legislativou Denostupňová metoda uznána jako rovnocenná pro rozúčtování topných nákladů pro bytové domy. Rozdíly mezi oběma metodami jsou docela zásadní. Každá metoda má určité výhody, ale také slabiny. Je na místě zdůraznit, že je možné předělat vertikální rozvody topení v domě na horizontální a potom měřit každý byt kalorimetrem. Bohužel cena přestavby je poměrně náročná, takže si musíme vybrat z legislativně
a technicky dostupných metod měření, co nám více vyhovuje a čemu dáme přednost. Cenově jsou obě metody téměř shodné, byť Denostupňová metoda je technologicky realizována na on-line komunikaci. Právě on-line komunikace může přinést uživatelům bytů některé výhody, které mohou být při rozhodování majitelů bytů klíčové a přinášejí zcela nový pohled na provoz domu jako celku.

Nechci zde vědecky a technicky rozebírat výhody a nevýhody jednotlivých metod. Pouze bych chtěl upozornit na některé vlastnosti jednotlivých metod rozdělování topných nákladů tak, aby si majitelé bytů mohli udělat jasnou představu.

RTN (Rozdělovače Topných Nákladů) indikují vyzářené teplo z radiátoru po dobu topné sezony. Velkým problémem je samotné umístění RTN na radiátoru a vyváženost či nevyváženost otopné soustavy. Aby vše dobře a korektně fungovalo, musel by být každý termostatický ventil v celém domě nastaven do stejné polohy, aby byl zajištěn stejný průtok topného média radiátorem. Asi je vám jasné, že každý byt má ventily nastaveny jinak, takže RTN registrují hodnoty za různých podmínek měření. Takto způsobené chyby se mohou pohybovat okolo 15%. Dalším problémem je holý fakt, že povrch radiátoru není v každém bytě stejný, radiátory mají různé povrchové úpravy. To zásadním způsobem ovlivňuje prostup tepla mezi radiátorem a zmíněným RTN. A máme zde další chybu až kolem 13%. Nebudu vypočítávat další problematické oblasti jakými je např. koeficient polohy umístění radiátoru, který by měl zohlednit polohu místnosti v domě, a řada dalších, které stanovuje rozúčtovací firma podle svých zkušeností. Výsledkem je fatální výsledek – pouhých 15% majitelů bytů zaplatí až 50% spotřební složky za topení celého domu. Vyhláškou stanovené limity pro rozdělení topných nákladů – dříve  ± 40% a dnes na -20% a + 100%  – zmíněné problémy RTN metody rozdělování topných nákladů korigují.

Denostupňová metoda měří teplotu v místnosti, a to v on-line režimu. Z principu metody je patrné, že zohledňuje prostupy tepla mezi jednotlivými byty a místnostmi. Měření teploty je jasné a pro majitele bytu pochopitelné. Teplota v místnosti je prokazatelný údaj
a není ovlivněna žádnými koeficienty. Ano, má na ni vliv otevřené okno, ale pokud větráme normálně, tak to na výsledek rozúčtování nemá žádný dopad. Co opravdu ale zásadní je, je chybovost měření teploty – ta se pohybuje na úrovni desetin stupně, což je oproti RTN naprosto nesrovnatelné. Dále je zásadní celkový výsledek. Jestliže RTN metodu musíme korigovat vyhláškou na -20% a + 100%, u Denostupňové metody platí majitelé bytů jen za teplo, které v bytě opravdu mají. Když se podíváte na teploty v místnostech v domě se 60ti byty, zjistíte, že se teploty v místnostech pohybují na hodnotách 19 – 25°C. To ve výsledku znamená, že v rozúčtování mezi byty jsou rozdíly maximálně 15% a méně. Vychází nám jasný závěr – Denostupňová metoda nepotřebuje vyhláškou zmíněné limity, jednotliví majitelé prostě a jednoduše platí za teplo, které v bytě mají. Obecně uplatňované pravidlo, že zvýšení či snížení průměrné teploty bytu o 1°C představuje 5-7% nákladů na vytápění, zde plně koresponduje s naměřenými teplotami v bytech.

Pak zde máme evropskou legislativu, která by ráda měřila skutečně dodané teplo do bytu. Jak už jsem uvedl na začátku, možné to je, ale pouze za situace, že obětujeme velké peníze na rekonstrukci objektů.

A jak se má rozhodnout zákazník?. Pokud chce mít určitou spravedlnost ve svém SVJ, měl by si zvolit Denostupňovou metodu. Pokud nechce řešit problémy s nerovnoměrným vyúčtováním – má štěstí a bydlí ve středovém bytě – bude volit RTN metodu.

Velmi častým argumentem zastánců RTN metody je skutečnost, že Denostupňová metoda není zakotvena ČSN normou. Bohužel tak tomu bude i v budoucnu, protože Denostupňová metoda se počítá tak jednoduše, že jednodušeji už to nejde: teplota v místnosti mínus teplota venkovní, násobeno objemem místnosti, a to je vše. Na rovnici o dvou neznámých přece také nemáme žádnou ČSN normu a počty to jsou při tom výrazně těžší.

V domech, kde se Denostupňová metoda používá, spory nejsou, protože vyúčtování tepla je spravedlivé a každý platí za teplo, které si užívá.

Na obrázku vidíte rozložení teplot v jednotlivých místnostech v domě, kde se používá Denostupňová metoda. Tyto údaje jsou k dispozici každý den. Po dobu topné sezóny zůstává průběh teplot obdobný, protože funguje-li v domě ekvitermní regulace otopné soustavy, udržuje v domě stále stejné tepelné poměry. Z grafu je patrné, že se teploty v místnostech pohybují od 20° do 25°C. Do grafu jsou zakresleny hranice teplot, které odpovídají procentním hodnotám stanoveným vyhláškou. První, co vás napadne, je skutečnost, že – 40% a +40% je úplně mimo realitu, která může v domě nastat. Vyjádřeno v teplotách to představuje rozmezí 14°C až 32°C, což opravdu nelze i při extrémním chování uživatelů bytů dosáhnout. Přesto při použití RTN metody zaplatilo 15 % bytů za spotřební složku tepla tolik, jako by si užívali 32°C. A naopak – uživatelé 15 % bytů by mělo chodit v bundě a čepici i doma, jelikož usilovně šetřili. Závěr si udělejte sami. Realita rozúčtování podle Denostupňové metody je +  nebo – 11%.

Uvedený průběh teplot není speciálně vybrán pro tento článek, ale je potvrzen daty, z několika stovek domů, kde se tato metoda používá.

Obecně (a dle zkušeností) platí, že první dva roky po instalaci jakéhokoli měření vše funguje, pak si lidé zvyknou a vše se vrací do původního stavu. Chceme-li šetřit, je nezbytné používat sofistikovanější postupy.

Denostupňová metoda má jednu obrovskou výhodu, kterou si pomocí RTN metody neopatříte – měří teploty v bytech a místnostech, celkem snadno zjistíte, jak vám pracuje otopná soustava a zda je či není vyvážená. A to je naprosto zásadní. Pokud tento výstup poskytnete odborníkovi, dokáže vám vyvážením otopné soustavy a nastavením regulace ušetřit třeba
i 20 % nákladů na topení. A to už přece stojí za to.

On-line měření teplot a spotřeby studené a teplé vody má svoje nesporné výhody. Podstata spočívá ve faktu, že v každé minutě víme, co se v domě děje. Namítáte, že to není nutné? Osobně zastávám názor, že to nutné je. Pokud bydlím v rodinném domě, je všechno závislé pouze na mě a na mém chování. Vy ale pravděpodobně bydlíte v domě s dalšími X desítkami rodin, kdy každá má jiné potřeby. A může se stát, že chování sousedů může dramaticky ovlivnit váš život v domě. Např. prasklá voda, unikající plyn nebo zahoření elektrického spotřebiče vás zásadním způsobem může negativně ovlivnit a proto
o potenciálním nebezpečí musíte být informováni včas, abyste mohli adekvátně reagovat.

Dnešní technologie tyto možnosti přinášejí a není to žádná technika zrozená v NASA. Více na www.softlink.cz .

 

Ryze česká společnost SOFTLINK, s.r.o. realizuje vlastní vývoj radiových a komunikačních technologií od roku 1993. V posledních 5 letech se orientuje na vývoj radiových modulů pro dálkové odečty měřidel vody, plynu, elektřiny a tepla. SOFTLINK vyvíjí softwarové aplikace, které poskytují uživatelům automatické zpracování a vyhodnocování on-line odečítaných dat z různých měřidel energií a vody. Naše technologie využívají zákazníci z řad SVJ a bytových družstev, ve státní správě a samosprávě, správci administrativních budov, obchodních center
a logistických parků. Všechny námi vyvíjené systémy pracují na principu on-line komunikace v reálném čase.